Problémem českého zdravotnictví je zásadní rozpor mezi objemem finančních zdrojů a rozsahem a kvalitou poskytované péče. Je zřejmé, že pokud nedojde k rozsáhlé rekonstrukci systému zdravotního pojištění, nebude možné v budoucnu udržet současnou kvalitu zdravotní péče dosažitelnou pro všechny.
Neřešení tohoto rozporu vyvolává velkou nervozitu zdravotníků a každým dnem se zvyšuje riziko propadu úrovně zdravotní péče.
Objem finančních zdrojů se standardně posuzuje pomocí podílu financí z HDP, které jsou spotřebované ve zdravotnictví. V ČR plynule od r. 2009 jeho hodnota klesá a po ztrátě 0,6 % dosahuje nyní 7,0 %. Oproti vyspělým evropským zemím, kde se pohybuje okolo 9-11 %, jsme pozadu, a naše hodnota stále ještě odpovídá chudším zemím, které si nemohou dovolit z veřejných zdrojů utrácet více. Snižování tohoto parametru u nás je však naprosto raritním jevem, zvláště při současné hospodářské konjunktuře. Částečnou příčinou bylo i zrušení regulačních poplatků, které snížilo přímou spoluúčast pacientů na 14 %, tedy na jednu z nejnižších v Evropě. Rostoucí náklady našeho zdravotnictví jsou z dlouhodobého pohledu zatím kompenzovány zvýšeným výběrem pojistného a zvyšováním plateb za státní pojištěnce. V dobách hospodářských krizí se však projevuje velmi nepříznivě fakt, že hlavní příspěvek do systému veřejného zdravotního pojištění (v. z. p.) je vytvářen převážně ekonomicky aktivními občany, zatímco stát, hradící pojistné za cca 60 % obyvatelstva, přispívá na hlavu pojištěnce podstatně méně. To vyvolává v bilanci zdravotních pojišťoven cyklické propady.
Potřeba finančních zdrojů výrazně souvisí s efektivitou jejich využívání. Naše zdravotnictví je v tomto ohledu trvale kritizováno a neefektivity skutečně existují. Je jich mnoho, mění se v čase a jejich odstraňování je předmětem vážných politických diskusí, protože mají různé dopady na pacienty, poskytovatele zdravotní péče, obce a kraje, podnikatele ve zdravotnictví aj. Příčin neefektivit je mnoho,mj. např. nedostatečná podpora segmentu primární péče, špatná struktura lůžkového fondu, vysoký počet kontaktů s lékařem, nízké kompetence svěřované zdravotním sestrám aj. Řešení jednotlivých problémů má bohužel negativní dopad na některé zájmové skupiny a změny jsou často politicky obtížně průchodné. Je také známo, že efektivitu systému může zvýšit odolnost populace vůči nemocem, avšak bez zainteresování pacienta na zdravém způsobu života se i tato změna těžko prosazuje.
Nedostatek financí pro poskytování zdravotní péče vyvolává velké napětí mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli péče. U lékařů vzniká pocit ohrožení, protože nesou odpovědnost za péči v situaci, kdy má pacient neomezený nárok na nejlepší možnou péči, ale finance na ní nejsou.Narůstání nákladů je tak však paradoxně vyvoláváno právě lékaři, kteří mají dobrou vůli poskytovat pacientovi co nejvíce péče, a to jak s ohledem na jeho dobro, tak na svoji profesní pověst.Vše se odehrává v legislativním rámci, kdy ani není povinné hodnocení efektivity nových technologií, ani neexistuje zákonem podložený systém rozhodování o základním standardu, tj. o hrazení toho, na co má pacient zákonné právo, takže zde občas panuje zákon džungle.
Naše zdravotnictví je na vysoké úrovni, protože je technologicky a odborně vyspělé, dostupnost péče je vyšší než v řadě bohatších zemí a výsledky poskytované péče jsou vynikající. To ovšem nic nemění na faktu, že nespokojenost mezi zdravotníky trvá a jejich mzdy nerostou tak, jak by si zasloužili. V letech 2009-2011 semanifestovala akcí „Děkujeme, odcházíme“ a nepokoje hrozí čas od času znovu vzplanout, a to i přes několikaletou ekonomickou prosperitu země. Obavy z dlouhodobé finanční neudržitelnosti zdravotnictví jsou proto oprávněné a značný problém je jasně vidět již nyní. Základní příčiny růstu nákladů ve zdravotnictví jsou přitom tři: vysoké očekávaní občanů, stárnutí populace a technologický pokrok.
Růst očekávání občanů je pochopitelný, protože zdraví patří k nejvyšším prioritám lidí. Proto ohrožení zdraví či života vyvolává pokusy nemocných vyhledávat i cestou šedé ekonomiky tu nejlepší léčbu, ke které nemají vždy přístup cestou standardní. Na druhou stranu jsou práva pacientů v našem ústavním pořádku právně zajištěna dostatečně, ale bez rozumných povinností pojištěnce starat se o své zdraví a racionálně čerpat zdravotní služby nemohou lékaři ani zdravotní pojišťovny efektivně odolávat nadužívaní péče ani nedodržování léčebného režimu u nezodpovědných jedinců. Nezdravý způsob života tak solidárně pokryjí pojištěnci, kteří se chovají ke svému zdraví odpovědně.
Stárnutí populace je způsobeno demografickými faktory.Ty spolu s aktuálním zvyšovánímvěku rodičů narozených dětí vedou k relativnímu snižování počtumladších obyvatel, který není kompenzován imigrací.V roce 2030 stoupne počet seniorů nad 65 let, kteří tvoří nejdražší skupinu pojištěnců, ze současných 2mil. na 2,5mil.Významným důvodem a faktorem prodlužování věku a zvyšování nákladů je dobře fungující zdravotnictví, které prodlužuje život u závažných onemocnění, např. v onkologii.
Jako příklad je možno uvést vývoj v oblasti léčiv. V současnosti je registrována mimořádná expanze tzv. centrových, vysoce inovativních léčiv, používaných jako biologická léčba v oblasti onkologie, neurologie, revmatologie aj., která zlepšila výsledky k nepoznání. Dnes je možno léčit i vzácná vrozená metabolická onemocnění, kde se roční léčba pacienta pohybuje v cenách až desítek milionů Kč, přičemž musí být poskytována celoživotně.
Bylo by možno uvádět podrobnosti mnoha dalších oblastí pokroku jako např. molekulární biologie, genetika, využití kmenových buněk, protetika, rehabilitace, speciální pedagogika, e-health, telemedicína apod. Předpovídat vývoj technologií však má své limity. Jedno však zůstává naprosto jisté. Medicína jako věda kráčí neobyčejně rychle kupředu, ale za cenu výrazného zdražování.
Nedostatek politické odvahy přistoupit k systémovému řešení neodvratně povede ke snížení dostupnosti kvalitní péče pro všechny.Tato skutečnost postihne zejména sociálně slabší část společnosti, ti bohatší si vždy svoji individuální cestu za potřebnou péčí vždy najdou. Odmítání reformy zdravotního pojištění z tzv. sociálních důvodů tak paradoxně povede k dramaticky asociálním dopadům, k postižení těch nejslabších, a ve svém důsledku hrozí sociálním rozvratem společnosti.
Primárním cílem systémových změn je zlepšení zdraví populace, zvýšení spokojenosti pacienta a plná stabilizace zdravotnických pracovníků. Systém nebylo potřeba násilně měnit a cílový stav byl vybudován postupnými kroky. Zdravotnictví zůstává postaveno na
Ve vybudovaném systému bylo dosaženo dlouhodobé finanční a sociální udržitelnosti. Pacienti jsou spokojení, protože byla zachována dobrá kvalita služeb a protože jsou přímé poplatky nastaveny sociálně ohleduplně. Základní standard pro všechny je vysoký. Spoluúčast je převážně dobrovolná, ale většina zdravých lidí si komerčním připojištěním předplácí alespoň nějaký nadstandard, což zřetelně zvyšuje zdroje pro zdravotnictví. Lékaři a sestry se vzdělávají a pracují v klidu a v pohodě. Výdělky odpovídají jejich pracovnímu nasazení, takže se se zkušenostmi z častých zahraničních angažmá vrací rádi zpět domů. Díky zodpovědně upravené legislativě pokrývají úhrady veřejného pojištění náklady na péči a neplýtvá se zdroji na řádně neověřené medicínské postupy.
Byla zvýšena efektivita celého zdravotnictví a potlačeny vnitřní spory a nespravedlnosti. Byly implementovány změny, na kterých byla širší politická shoda, a systém se upravuje průběžně. Problémy, které přináší život a vývoj medicíny se proto řeší bez překvapivých změn. Všeho toho bylo dosaženo respektováním následujících pravidel.
Je zachován solidární systém veřejného zdravotního pojištění, který dále nenavyšuje stávající cenu práce. Výše pojistného, kterou hradí stát i pojištěnec, odpovídá reálným nákladům zdravotnictví, zejména hrazené péče, na kterou mají pojištěnci nárok. Stát průběžně zajišťuje, aby finanční zdroje a rozsah nároku byly v souladu.
Rozsah péče hrazené z povinného pojištění, neboli nárok pacienta, je definován zákonem. Nepoužívají se neefektivní a zastaralé postupy, nedochází ke snižování úrovně péče. Kalkulace úhrad z povinného pojištění odpovídají reálným nákladům. Rozhodování o nároku pacienta je vždy podloženo objektivním stanovením účinnosti jednotlivých postupů (HTA – Health Technology Assessment). Přímo v zákoně jsou definovány i nadstandardní služby.
Obnovené regulační poplatky slouží k potlačení nadužívaní zdravotní péče a v návaznosti na dřívější negativní zkušenosti jsou důsledně sociálně limitované. Jsou jen okrajovým prostředkem pro navýšení zdrojů zdravotnictví, které zajišťuje komerční připojištění na hotelový a organizační nadstandard a na zdravotní péči, jejíž cena přesahuje úhradový nárok. Cílem zavedení nadstandardů je mimo jiné i potlačování šedé ekonomiky.
Zdravotní pojišťovny pomáhají pacientům vyhledávat poskytovatele péče, kterou potřebují, pokud to nejsou schopni zajistit praktičtí lékaři v primární péči. Konkurence mezi zdravotními pojišťovnami je posílena nástroji jako nominální pojištění, odstupňované v rámci principu solidarity, možností zdravotních pojišťoven bonifikovat zdravé chování a dodržování dobrovolného léčebného plánu. Případné sankce za zneužívání zdrojů povinného pojištění či za rizikové chování jsou definovány v zákoně. Prostřednictvím vlastní smluvní politiky garantují zdravotní pojišťovny místní a časovou dostupnost nároků pacienta. Úhradové mechanismy jsou postupně modifikovány tak, aby bylo oceňováno nejen poskytnutí péče, ale také její výsledek. Jsou posilovány dlouhodobě stabilní úhrady, při kterých peníze „jdou za pacientem“, což zvýhodňuje kvalitní a žádané poskytovatele péče a umožňuje jejich dlouhodobé plánování. Úhrady za poskytování péče zajišťují důstojné finanční ohodnocení všech pracovníků.
Stát prosazuje zdravý způsob života a bezpečí na úrovni všech rezortů, čímž napomáhá prodlužování délky života ve zdraví. Kontroluje dostupnost péče pro pacienty. Zajišťuje hygienický dohled, dostupnost nezbytných léků a zdrav. prostředků, vzdělávání zdravotnických pracovníků v potřebném rozsahu. Podporuje výzkum a rozvoj medicíny i zdravotnického systému jako celku. V případě nedostatečné dostupnosti péče, kterou zdravotní pojišťovny nemohou řešit v rámci svých prostředků, posiluje ve spolupráci s kraji síť zdravotnických zařízení zejména v investiční oblasti. Vykonává dohled nad zdravotními pojišťovnami a pro všechny zajišťuje stejná zákonná pravidla. Vytváří standardy pro e-health a pro elektronickou zdravotní dokumentaci a její sdílení a garantuje systém sběru, zpracování a ochrany dat pro optimální řízení zdravotnictví. Vytváří podmínky pro zapojení veřejnosti do rozhodování o nároku pacienta a pro existenci pacientských organizací, zejména v oblasti vzácných onemocnění.
Primární péče je rozsahem kompetencí postavena na roveň dobře a efektivně fungujících zahraničních systémů. V oblasti nezbytné nepřetržité dostupnosti akutní péče doplňuje činnost záchranné služby a nemocničních oddělení urgentní péče. Vzdělávání a odborná činnost zdravotních sester je diferencovaná tak, aby bylo možno efektivně zajistit jejich úkoly u různých typů poskytovatelů a aby byla plně využita jejich odbornost. Pro každou úroveň ošetřovatelské péče jsou vytvořeny potřebné kompetence a jsou rozšiřovány podle nejlepších zkušeností ze zahraničí. Totéž platí i pro další nelékařské profese. Lůžková péče je rezervovaná pro nezbytné situace a jsou posilovány kompetence a odpovědnosti ambulantních poskytovatelů. V akutní péči pokračuje centralizace nejdražších a odborně nejobtížnějších pacientů. Následná péče v sobě spojuje péči sociální a zdravotní, kdy prostředky ze zdravotního pojištění jsou doplňovány zdroji ze sociálních fondů a ze soukromých prostředků. Týká se to péče doléčovací, dlouhodobě rehabilitační, paliativní včetně hospicové, ale i péče domácí a péče v centrech duševního zdraví. Tyto formy služeb jsou kapacitně i finančně posilovány tak, aby svoji odbornou vyspělostí a úrovní prostředí získávaly pro zdravotníky stejnou atraktivitu jako péče akutní. Úhrady lékárenské a stomatologické péče jsou nastaveny s ohledem na zajištění základní péče v těchto segmentech i v neatraktivních lokalitách.
