Poslanec TOP 09 a Starostové Jan Farský podfukářům nenabídl únikovou cestu

Ze tří klíčových zákonů, od nichž si veřejnost slibovala posun k funkčnímu a průhlednému státu v protikorupčním prostředí, byl za sedm měsíců od voleb a po pěti měsících Sobotkova kabinetu přijat pouze jeden – posílení pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Zákon o státní službě se v křečích a po nátlaku ČSSD aspoň rýsuje. Ovšem mraky je zahalen registr smluv. Návrh zákona předložil ve spolupráci s kolegy napříč Sněmovnou poslanec Jan Farský (TOP 09/STAN). Jednoznačně se za něj postavila iniciativa Rekonstrukce státu.

23. 6. 2014

Zájemci – poslanci i voliči – si mohou na jejím webu prostudovat dvaačtyřicet stran odpovědí na argumenty, kterými šermují kritici normy. Jde o sympatický přístup, poněvadž část námitek na první pohled skutečně působí pro nezasvěcené opodstatněně. Proto je důležité návrh zasadit do kontextu zbylé legislativy i zahraničních příkladů, vysvětlit, pro koho a za jakých podmínek má platit, kdo a kdy může uzavřené smlouvy zpochybnit apod.

Hlavní odpor přirozeně vyvolává pravidlo, že platná bude jen ta smlouva uzavřená státem nebo veřejnou institucí, která bude zveřejněna v internetovém registru smluv. To je silnější káva než pokuta, o níž se dá licitovat a jež může být symbolická. Farský prostě nenabídl podfukářům únikovou cestu, a to se nezapomíná.

Jediné, o čem lze vést diskusi, je povinný okruh právnických osob a typy smluv. Jasné třeba je, že by se zákon nevztahoval na smlouvy státu s fyzickými osobami, které nejsou podnikateli. Debatovat se dá o tom, zda a v jaké míře má postihnout instituce, jako jsou Hospodářská či Agrární komora, VZP nebo státní podnik Budvar. Pro vynětí ze zákona by přitom měly být vážné důvody odvíjející se od zájmu státu, jeho bezpečnosti či odpovědného hospodaření s majetkem.

Původně vyjádřilo se záměrem publikovat smlouvy na internetu 165 poslanců, zejména z TOP09/STAN, ANO, KDUČSL, ale i ČSSD. Mnozí z nich však už za občas dost trapných vytáček couvají. Relevantní jsou ve skutečnosti jen dvě sady námitek. První se týkají snahy vlády mít pod palcem veškerý legislativní proces. Ze sněmovních výborů tak zaznívá, že zákon by měl nachystat Sobotkův kabinet, jinak, lépe a důkladněji. Úsilí omezit poslanecké kutilství je veskrze chvályhodné. Nicméně Farského zákon je připraven dlouho a vyargumentován důsledně legislativci i občanskými aktivisty.

Další výhrady souvisejí se zahlcením obcí administrativou. Starostové a úředníci si stěžují na byrokracii, vzájemně se překrývající kontroly i na nesrozumitelnou legislativu. Především tam, kde spravují pár chalup, mají zveřejňování smluv za poslední kapku, s níž přetekl jejich pohár trpělivosti. Registr smluv za to ale nemůže. Jestli míní exekutiva opravdu něco užitečného dělat, nechť brzy zredukuje zátěž, kterou zavaluje samosprávu ona sama.

Největším trumfem poslance Farského jsou Semily, kde starostuje a kde zveřejňování smluv v pohodě zvládají. A ozvaly se též vesnice, jež si s tím už poradily. Nejcennější nakonec může být výměna zkušeností vedoucí k překonání strachu neoprávněného, leč pochopitelného. Horší to bude s politiky, kterým nekompromisní trestání netransparentnosti nevoní z principu. Na ně potom sedí rčení – kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

 

Lukáš Jelínek

Právo, 23. 6. 2014, rubrika: Publicistika, str. 6

Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme