Ještě donedávna hejna chytrých politologů a ještě chytřejších novinářů tvrdila, že u nás neexistují podmínky pro založení nějaké nové významnější politické strany. Miloslav Kalousek je zřejmě na nejlepší cestě tyhle sugesce vyvrátit. Docela mu přeji, nejenom proto, že se dokázal obklopit rozumnými lidmi, ale hlavně - ta nikoliv nerealistická představa, že po podzimních volbách bude Sněmovna tvořená jen poslanci ČSSD, ODS a KSČM je značně děsivá...
Líbí se mi také, že se Kalousek vyjadřuje srozumitelně i vtipně.
Poměrně často dává rovnítko mezi hospodařením státu a rodiny. Přijde mi
to jednoduché na pochopení, ale především mnohem logičtější, než to
skálopevné - veřejně deklarované přesvědčení jiných známých politiků,
že státní rozpočet je bezedná studna, cosi na způsob kouzelnického
klobouku, z které se dá, zvláště pak před volbami, do nekonečna brát -
tahat roztomilé králičky s růžovými mašličkami...
Samozřejmě
také mám jisté výhrady. Nejde však ani tak o ty vousaté záležitosti -
často připomínané působení Kalouska na MNO, nebo ty omílané problémy s
jeho bydlením. Ani po těch letech o tom moc nevím, abych mohl dělat
nějaké závěry. Především mi tedy vadí, že až mě někdy zase tenhle
člověk naštve - což je zřejmě neodvratné - nebudu ho už napříště moci
ironicky titulovat - bratr Kalousek...
