Zuzana Zdráhalová Lapčíková: Žijeme v době médií

29. 4. 2010
Zuzana Zdráhalová Lapčíková je známá jako virtuosní cimbalistka, osobitá zpěvačka a skladatelka. Díky slováckému původu se realizovala především v oblasti moravské lidové písně, svůj talent pak dále rozvíjela studiem hry na cimbál a etnologie na brněnské konzervatoři a hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně. Kromě vítězství v mnoha soutěžích a spolupráci se známými moravskými cimbálovými muzikami nahrávala také s několika filharmonickými tělesy. V roce 2000 přijala pozvání George Mráze k natáčení CD „Morava" v N.Y.C., které se následně v jazzovém světě setkalo s mimořádnou odezvou. Za své následné působení v Národním divadle v Brně byla nominována na cenu Alfréda Radoka. Mimo to se ve Zlíně a Uherském Hradišti věnuje výuce hry na cimbál, v roce 2007 se stala spoluzakladatelkou Slovácké základní umělecké školy v Uherském Hradišti, kde dodnes učí. Zuzana Zdráhalová Lapčíková je na třináctém místě kandidátky TOP 09 pro volby do PSP 2010 ve Zlínském kraji.

Folklór je část tradice

Jste etnografka, hrajete skvěle na cimbál, zpíváte - předpokládám, že cítíte silné pouto k lidové kultuře a tradicím. Jak se to slučuje s dnešním světem shonu?

Vyrostla jsem v hodně tradičním prostředí na dědině. To vás na jednu stranu velmi obohatí, na druhou velmi limituje. Takže je potřeba zorientovat se, spoustu věcí si pro sebe pojmenovat - jak pro svůj osobní život, tak i pro život tvůrčí. Všechno, co člověk načerpal, se v něm vyvíjí. Vypořádávám se s tradicí dlouhodobě a snažím se s ní tvůrčím způsobem dále pracovat.

Právě skutečnost, že člověk přímo pochází z tradičního prostředí, ho vtahuje dovnitř, nedokáže si zachovat odstup, který si právě musíme vytvořit, abychom „nezkostnatěli".

Dá se, podle vás, říci, že tradice a folklór jedno jsou?

Zcela určitě ne, protože folklór je jen jedna část tradice a je velmi specifická.

Možnost srovnání se zahraničím je úžasná

Cestujete ráda?

Čím jsem starší, tím méně. Ale ta možnost srovnání je úžasná! Kolikrát zase moc rádi zakotvíme doma... Když navštívíte třeba Čínu a Indii, některé názory změníte.

Pokud známo, od nepaměti se živíte hudbou, zpěvem...

Já jsem vždycky říkala, že se budu živit rukama! Muzika mě provází od útlého dětství a vášeň k cimbálu přehlušila všechny ostatní vášně. Ano, opravdu celý život se zabývám muzikou z mnoha různých pohledů.

Jak vidíte situaci v české kultuře?

Já to vidím v prvé řadě tak, že televize, veřejnoprávní médium, do nás valí úplný brak! To mi třeba vadí a tím pádem si prostě tu kouzelnou krabičku nezapínám. Žijeme v době, kdy média mají velikánskou moc a pokud budou nadále šířit to, co je skutečně kulturně bezcenné, tak i naše společnost bude na dost nízké úrovni.

Podpora, to je otázka cti

Jak vnímáte vztah dnešních aktivních umělců k politice?

Spousta umělců účinkuje ve volebních kampaních za docela tučný honorář. Já jsem to tak nikdy nechápala. Pro mě jde o záležitost osobní cti. Někoho si vážím a toho jdu podpořit.

Můžeme se tvářit, jak chceme, že je politika úplná špína, ale pokud nezaujmeme jasný postoj, tak nám zbude jen konstatování, že se nám to nelíbí. Pro mě jediná přijatelná cesta je identifikace s osobností, která zaštiťuje jasný program a je za ní vidět obrovský kus práce.

Sama podporujete TOP 09, dokonce kandidujete do PSP ČR ve Zlínském kraji. Co vás k tomu vede?

Seznámila jsem se s realistickým programem TOP 09, je mi blízký. Velmi si vážím práce starostů a tento společný politický projekt je v současnosti to pravé, co chci podpořit. Takové je mé rozhodnutí.

Chtěla byste něco konkrétního změnit nebo se o to aspoň pokusit?

Byrokratické překážky jsou nejpalčivějším problémem, který mě pálí. Při zakládání Slovácké základní umělecké školy v Uherském Hradišti jsem pronikla do spletitosti úřednických sítí, které brání člověku v lecčems, co v nejlepší víře a s obrovským nasazením vyvíjí... Nebylo by k zahození se tím trošku více zabývat.

Když se podíváte na generaci pod pětatřicet, blýská se na lepší časy?

Já v to věřím! Předlistopadová éra nás všechny poznamenala. Úplně bezvadně nás naučili především pasivitě. Pokud někdo mladý má chuť a odvahu vykročit a být aktivní, tak je to jedině dobře. Pokud nic neuděláme, tak zkrátka nemůžeme ani nic očekávat.

Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme