Zlepšená vládní komunikace. Podmínka ke zvládnutí koronakrize, o které se nemluví

Opatření vlády nezpochybňuji. V situaci, kdy dochází k lavinovitému šíření infekce ve společnosti, nic jiného nezbývá, pokud nechceme připustit kolaps zdravotnictví. Je však represe dlouhodobě udržitelným přístupem při řešení pandemické krize? Podle mého názoru nikoliv. 

V části veřejnosti je vyvoláván pocit, že všechna ta opatření jsou činěna kvůli vládě a lidé je strpí jen proto, že to vláda vyhlásila a vyžaduje, jako by to nebylo v zájmu každého z nás, celé společnosti. K čemu takový stav vede? K tomu, že mnozí trpně na veřejnosti dodržují nařízená pravidla, ale zavřou-li se za nimi dveře jejich pracovišť či domácností, žijí dál stejným stylem, jako by se nic nedělo. Nenosí v kontaktu s kolegy roušky, neomezili počet návštěv. To, že velký podíl občanů neomezil ani po zavedení opatření počet svých kontaktů, lze prokázat i průzkumy sociologů.

Co za této situace? Zpřísňovat? Zvýšit počet policistů? Jsem přesvědčena, že nikoliv. Ano, v tuto chvíli je nezbytné zpomalit šíření viru, snížit reprodukční číslo, zvládnout nápor na nemocnice. Ale co dál? Podle mého pevného přesvědčení vláda musí začít úplně jinak komunikovat, tak aby se ke všem částem společnosti dostávaly informace, byly pro ně srozumitelné, lidé je akceptovali a chovali se podle toho. 

Vím, řeknete, že vláda udělala spoustu chyb, že ani její členové nemluví jedním hlasem, že nemá důvěru velké části veřejnosti. Ano, to všechno je pravda. Přesto nám nic jiného nezbývá. I proto jsem 30. 9. na jednání poslanecké sněmovny připravila usnesení, ve kterém sněmovna žádá vládu, aby do 15. října 2020 vypracovala koncepci strategické komunikace k přijímaným opatřením proti epidemii covidu-19 včetně fact-checkingu. Termín splnění do 15. 10. vláda nesplnila. Na plénu budu znovu a znovu navrhovat zařazení tohoto bodu, protože to, aby vláda dobře komunikovala, považuji za zásadní. Někdo by mohl říci, že teď musíme řešit zdravotnictví a ekonomické otázky. Ano, ale to, že vláda špatně komunikuje, má za následek nekontrolované šíření infekce i ekonomické dopady. Zabránit tomu lze pouze zodpovědným chováním každého z nás. 

Co by měla taková strategie obsahovat, aby se dostala k těm, kteří mají informaci dostat? Rozhodně nestačí promlouvat v televizi a tweetovat, těch kanálů je o hodně víc. Pro mladé to jistě budou influenceři jako Kovy či Dominik Feri (díky), pro starší občany to mohou být srozumitelné tištěné materiály distribuované přes pečovatelské služby. Chybí komunikace přes facebook, videa. Samozřejmostí by měly být profesionální webové stránky ministerstev, hygienických služeb, call centra… Pro každou cílovou skupinu by měl být zvolen vhodný komunikační kanál a forma. Součástí strategie má být i rychlé testování připravené komunikace, zda jí cílová skupina opravdu rozumí, i zpětné měření účinnosti.

Nejzávažnější je v tuto chvíli nedůvěra veřejnosti daná jak velmi špatnou, neprofesionální komunikací vlády, tak tím, že část veřejnosti ve volbách volila jiné subjekty, než které jsou zastoupeny ve vládě, či tím, že je dlouhodobě vystavována dezinformačním vlivům. Důvěra se buduje a obnovuje obtížně, přesto je nyní nutné dosáhnout toho, aby opatření vzali za své nejen ti, kteří volili ANO a ČSSD, ale i voliči ODS, Pirátů, TOP 09, KDU-ČSL, jakož i voliči SPD a KSČM či ti, kteří nevolili vůbec. To není vůbec jednoduchý úkol. Je nezbytné pracovat s dezinformacemi, je nutné poskytovat fact-checking či zapojit do kampaně i osobnosti, které jsou věrohodnými autoritami pro jednotlivé názorové skupiny.

Samostatnou částí by měla být komunikace s lékaři. Nejen jejich podpora v profesních otázkách, ale i dostatek informací o epidemii, datech a opatřeních tak, aby tyto snahy vlády jako silní opinion makeři podporovali a nevnášeli do komunikace ještě větší zmatek.

Dobrá komunikační strategie by měla průběžně vyhodnocovat účinnost, měnící se situaci a přiměřeně reagovat.

Jsem pevně přesvědčena, že dobrá komunikační strategie, která bude naplňovat své cíle, tedy že se informace dostanou ke všem, budou pro jednotlivé skupiny srozumitelné, budou pro ně akceptovatelné a povede k tomu, že lidé budou ochotni se vládními opatřeními řídit i za zavřenými dveřmi, je jedinou cestou, jak překonat tuto pandemickou krizi bez větších restrikcí, omezení ekonomiky a ohrožení zdravotnictví.