Selhání č. 1: Ve středu 16. července proběhl mimořádný summit k výběru šéfa unijní diplomacie, kde byla odmítnuta italská kandidátka na tento post. Obratem bych očekával iniciativu naší vládní koalice například ohledně podpory „východoevropského kandidáta“, polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského. Přece jen by to bylo v našem národním zájmu.
V pondělí 21. července přiznal šéf poslaneckého klubu ANO, že tato věc se v rámci koalice zatím nediskutovala. Bohužel, jiný závěr mi z toho neplyne než ten, že vláda může těžko něco prosazovat, když o tak strategickém tématu koalice ani nejedná a teprve až po summitu si všimne, že se o něčem rozhoduje.
Takhle se důstojná politika rozhodně nedělá. Toto téma se mělo řešit již na summitu minulý týden, ale doteď nevíme, koho a proč vláda preferuje na šéfa unijní diplomacie. TOP 09 bude iniciovat diskuzi ohledně jména pana Sikorského na zítřejším Výboru pro evropské záležitosti, kde mimo jiné bude po panu premiérovi požadovat vyjádření k tomu, koho vládní koalice na tento post vůbec podporuje.
Selhání č. 2: Po půl roce jsme se konečně dočkali dlouho očekávaného kandidáta na post eurokomisaře. Avšak „cena“ za mezikoaliční vyjednávání se mi zdá velmi nepřiměřená. Obchodování s předvolebními sliby, klamání voličů ohledně koaličního rozhodování (Pavel Telička z mediální scény velmi tiše zmizel) a nejednotné koaliční hlasovaní ohledně kandidátky na eurokomisaře, staví Českou republiku opět do pozice nedůvěryhodného partnera.
To nechci ani připomínat téměř bezvýznamnou cestu pana premiéra do Bruselu, kde s předsedou komise neřešili pouze resorty, ale očividně i to, zda eurokomisařem má být žena, nebo muž.
Selhání č. 3: Nejasný postoj směrem k situaci na Ukrajině, který jsme zatím nebyli schopni jasně stanovit. Pan premiér Sobotka se včera vyjádřil, že Lubomír Zaorálek přispěl k lepšímu obrazu a srozumitelnosti ČR v zahraničí. Pokud tedy srozumitelnost pro pana premiéra neznamená další ekonomické sbližování s Moskvou a Pekingem, kde vlastně pan ministr zahraničí naráží na zájmy koaliční smlouvy a to bránit lidská práva.
Byla by to stejná srozumitelnost věci, jako když on sám odmítl přítomnost spojeneckých vojsk na území Evropské unie. Doufám tedy alespoň v to, že vláda jednoznačně podpoří zpřísnění sankcí proti Rusku, které na půdě EU právě připravují.
Aneb je čas konečně přestat počítat peníze a hájit naše demokratické hodnoty, které se nedají ničím vyčíslit. Je smutné, že Evropa se vzbudila až poté, co padli za oběť nevinní lidé. Ale probudila se.
22. 7. 2014
