Doufal jsem, že se v dlouhé debatě před hlasováním o důvěře dozvím něco víc o záměrech vlády, když je programové prohlášení v mnoha formulacích nejasné.
Čekal jsem, že se něco víc dozvím z projevu pana premiéra, nedočkal jsem se. Čekal jsem, že některé odpovědi mi zodpoví ve svém plamenném projevu ministr zahraničních věcí, který mluvil o mnohém, jen ne o zahraniční politice. Od pana ministra financí jsem nic nečekal. Dočkal jsem se.
Jako člen Výboru pro obranu a Výboru pro evropské záležitosti si především všímám velmi laxního přístupu vlády k Severoatlantické alianci. Oproti porevolučnímu směřování vlády české zahraniční politiky je patrná absence důrazu na bezpečnostní rovinu transatlantické vazby, chybí důraz na euroatlantické spojenectví. Těžištěm českého bezpečnostního zájmu budou hlavně státy a instituce EU.
V části zabývající se EU jsem nenašel jasné prohlášení, jak to budoucí vláda zamýšlí s eurem. V programovém prohlášení je jen proklamace, jakýsi vlažně formulovaný závazek – že vláda bude usilovat o vytvoření pro přijetí podmínek eura.
Nadruhou stranu musím ocenit, že vláda zmiňuje Východní partnerství či podporu rozšiřování unie směrem na Balkán, nebo snahu kabinetu připojit se k tzv. Fiskálnímu paktu. Zavedení dlouhodobé brzdy ve formě finanční ústavy do českého ústavního pořádku, jak to mezivládní smlouva vyžaduje, bylo námi navrženo minulý týden, ale koalice to odmítla, takže toto prohlášení nepůsobí moc důvěryhodně.
Ale ono celé dosavadní působení této vlády je nedůvěryhodné! Možná použiji až příliš expresivní výraz, ale na mě tato vláda působí, že je od samého počátku postavena na lži. Neříká pravdu, když tvrdí, že se chce připojit k fiskálnímu paktu, když odmítla třeba jen diskutovat a pustit do dalšího čtení tzv. finanční ústavu. A podobně je to vlastně se vším. Lže, když tvrdí, že církevní restituce jsou pro stát, potažmo pro občany, nevýhodné. V celkovém důsledku stát ušetří a vláda to moc dobře ví, jen využívá levné populistické noty proti církvím tak, jako to dělali komunisté.
Lže, když občanům tvrdí, že je správné, když nebudou platit poplatky za pobyt v nemocnici a že tím vlastně šetří peněženky občanů. Není to pravda a vláda to dobře ví. Vláda bude muset ze státního rozpočtu, tedy z peněz daňových poplatníků, navýšit finanční prostředky zdravotních pojišťoven, aby mohla pokrýt výpadky nemocnicím, které tím vzniknou.
Stejně tak lže vláda sama sobě, když dokola opakuje, jak je služební zákon nejdůležitější ze všech, protože ochrání před zvůlí jednotlivých ministrů. Možná by stálo za to podívat se, kolik úředníků na nejvyšších postech muselo po nástupu nové vlády (a ještě bude muset) opustit svoji pozici. Osobně se těším na vysvětlení paní ministryně spravedlnosti, co ji vede k tomu, že chce destabilizovat Vězeňskou službu tím, že chce odvolat generálního ředitele VS.
Vláda lže sama sobě, když říká, že ušetří miliardy korun na jednotlivých resortech, sama tomu nevěří. Kdyby tomu tak bylo, tak neschválí rozpočet o dvacet miliard vyšší, než je nutné, ale schválí mnou již zmiňovanou finanční ústavu, která by pomocí pojistek a brzd zabránila dalšímu zadlužování.
Lže, když se domnívá, že je normální mít ve vládě ministra financí, který nedodal negativní lustrační osvědčení, ministra s úrovní projevu před mikrofónem, za který by se nemusel stydět ani o půlnoci někde ve čtvrté cenové.
Důvěru jsem vládě nevyslovil, přesto bych jí ještě rád připomněl, že lež má krátké nohy.
