Sáša Štembera: Jsem přesvědčen, že politiku lze provozovat korektně, kultivovaně a s noblesou, je třeba jen začít

14. 9. 2010

MUDr. Sáša Štembera (nar. 1949) kandiduje do Senátu ve volebním obvodě č. 4 – v Mostě. Ve městě, kde je uznávaným chirurgem již od roku 1974.

Dnes přednosta mostecké chirurgie je také zaníceným sportovcem. A tak není divu, že zatímco na poli medicínském stál u zrodu laparoskopie na severozápadě Čech, na poli sportovním byl zase průkopníkem windsurfingu či golfu u nás.

Lékařem v Mostě

Třicet šest let chirurgem v jedné nemocnici. Čím si Most zasloužil vaši věrnost?

V době mého nástupu se zde otvírala zcela nová nemocnice. Díky dolům a petrochemii byl přísun peněz na nákup potřebného zařízení a přístrojů poměrně vydatný a nemocnice byla velmi dobře vybavena.Kolegové, od nichž jsem  měl možnost se učit, byli excelentní operatéři a klima na oddělení  bylo velice přátelské a dělné. V té době se zde provozovala, díky všem těmto souvislostem, chirurgie na úrovni klinického pracoviště. Co více si mohl elév přát? Hodně jsem se učil, hodně pracoval a najednou je to více než třicet let. A jsem tu doma.

Zaujala mne informace, že když jste zaváděli v Mostě laparoskopii, první přístroj jste získali prostřednictvím sbírky mezi občany. Jak k tomu došlo, jak to probíhalo?

Laparoskopie je metoda, kdy do dutiny břišní je zavedena drobným vstupem kamera a pod její kontrolou je dalšími, rovněž malými vstupy prováděn vlastní výkon. Není třeba tedy rozříznout břišní dutinu. Nicméně v sedmdesátých letech minulého století bylo toto vybavení pouze na dvou či třech pracovištích, pochopitelně klinických. Na mostecké chirurgii jsme ale byli přesvědčeni, že se nejedná o módní výstřelek, že jsme se potkali s metodou, která má budoucnost a změní podstatným způsobem zaběhlé chirurgické myšlení.  Ne tak vedení nemocnice, které odmítlo poskytnout prostředky na nákup. Jednalo se o více než milion, v té době částku značně vysokou. Spolu s několika známými mimo zdravotnictví jsme požádali o pomoc občany Mostu. Vystupoval jsem v radiu, místní televizi, psali jsme do novin, chodili s kasičkou... Určitě to nemělo ani základní administrativní náležitosti, mohli mi za to tehdy sebrat nejen diplom, ale snad i křesní list, ale laparoskopická věž se koupila a mostecká chirurgie potvrdila svou progresivitu. Byli jsme, tuším, čtvrté pracoviště, které u nás zavedlo laparoskopickou operativu.

Mostecko je vnímáno jako region se špatným životním prostředím a vysokou nezaměstnaností. Vnímáte tyto oblasti jako největší problém regionu nebo tam vidíte jiné palčivější problémy? Jak byste chtěl z pozice senátora přispět k jejich řešení?

A tato charakteristika je pravdivá, nezahrnuje však konsekvence, které jsou méně patrné a které byly trvale zamlčovány, respektive nikoho nezajímaly. Devastace krajiny, která je vidět, je dnes poměrně efektivně sanována. Vznikla velká vodní plocha Matylda, zaplavuje se lom Most, rekultivují se výsypky…Já však vidím důsledky zdravotní, souvislosti sociální, kulturní. A zde sanace dosud ani nezačala. Z  tohoto regionu byly po desetiletí odčerpávány zdroje, potřebné pro celý stát. Mluvím o uhlí a produktech petrochemického průmyslu. Nicméně prostředky na potřebnou „rekonvalescenci“ pacienta – regionu sem určeny nebyly. Nebo možná i byly, ale nedorazily, nebo byly využity neefektivně.  Jsem hluboce přesvědčen, že zde vznikl velký dluh a je třeba se ptát, kdo a kdy se k němu přihlásí a jak jej bude chtít řešit. Bylo by příliš prvoplánové vnímat tento problém pouze v rovině peněz, spíše myslím, že je třeba nabídnout vizi, možnosti, uplatnění.

Váš volební obvod je ale také plný přírodních a jiných krás. Pokud by se do regionu chystal nějaký váš známý, který jej tak dobře nezná, co byste mu doporučil k návštěvě?

Ano je to kraj sice syrový, ale neobyčejně půvabný. Už při příjezdu, kdy se otevře panorama Českého Středohoří. Vzhledem k tomu, že se obvykle vracím k večeru, obdivuji tento pohled v zapadajícím slunci… Krušné hory - vedle přelidněných a předražených Krkonoší a Jizerek se zde můžete toulat a nepotkat člověka. V létě okolo rašelinových jezírek, v zimě v udržovaných běžeckých stopách. Kde najdete několik sjezdovek v dosahu městské hromadné dopravy? Zaplavením lomu Most v místě starého města Most vznikne již druhá vodní plocha v bezprostřední blízkosti města. A pokud i to by bylo málo, na nedaleké Nechranické nádrži jsou ideální větrné podmínky k surfování, stejně jako Raná je již téměř kultovním místem vzduchoplavců. Je to rozsáhlá oblast, dosud turisticky neobjevená a nabízející velké možnosti. Ono to trochu souvisí s otázkou předchozí.

O českém zdravotnictví

Jak hodnotíte aktuální stav českého zdravotnictví? Máte nějaké doporučení na jeho zlepšení?

Chce se mi skoro říci, že je až s podivem, že ještě stále funguje, ale nejen to, ono funguje a má překvapivě dobré výsledky. Téměř před dvaceti lety byla spuštěna reforma. Na místě prvním bylo třeba restartovat a podpořit ambulantní sektor.  Ve vlně druhé měl následovat segment nemocniční. Zatím co první krok byl realizován, k tomu druhému jaksi nedošlo, nebyla vůle a odvaha. Přitom se jedná o poměrně jednoduchou rovnici - pacient vyžaduje péči, zdravotní sektor ji zajistí a bude mu hrazena z prostředků zdravotního pojištění, nebo snad lépe zdravotní daně. A tady ta jednoduchost končí. Pacienti mají z ústavy nárok na veškerou péči, navíc té nejlepší a nejmodernější. Je jasné, že prostředky plynoucí do systému toto zajistit nemohou. Byla by tedy legitimní otázka regulace poskytované péče hrazené ze zdravotního pojištění. Připustíme-li, že je možné nárok na čerpání zdravotní péče omezit, pak je třeba tuto limitaci vtělit do právních norem a zde ji definovat. Tedy podmínky pro pacienty dobře definované zatím nejsou.

To jsou věci na straně pacientů a péče o ně. Jak hodnotíte status zdravotního personálu?

Zdravotníci jako poskytovatelé postrádají rovněž zákonný rámec. Očekává se, že oni rozhodnou, komu a jakou péči poskytnou v historicky trvale podhodnoceném systému. A to v situaci, kdy musí poskytnout péči plnou, všem a tu nejlepší. Asi to nebude důvod k příliš velké spokojenosti v práci. Tak snad jen zdravotní pojišťovny…Ale kvůli nim se reforma snad nedělala nebo snad ano? Mimochodem, nikdy jsem nepochopil proč jich je tolik a čím si mohou konkurovat. Ve výrazně podhodnoceném systému snad jen vhodným výběrem zdravých pojištěnců, kterým budou nabízeny výhody, které se z pohledu celého systému zdají být skoro zbytečné.

Sportovec tělem i duší

Vaší velkou vášní je sport. Jakým sportům jste se věnoval a věnujete?

Sport mne provázel celý život a dal mi mnoho. Naučil mne vyhrávat, ale i, a to je snad ještě důležitější, umět nést i prohru. Začalo to všechno v Sokole. Již to nebyl původní Sokol, ale tělovýchovná jednota Dynamo Pardubice, kam jsem jako dítě docházel 2x týdně a kde jsme cvičili na nářadí, hráli míčové hry a podobně. To co bylo ale jedinečné, byl fakt, že jednota provozovala i jednotlivé sportovní oddíly, kam kdokoliv z nás měl volný přístup.  Rodiče za děti platili pouze základní poplatky a ty si sami vybíraly sport, který je oslovil. Byl to úžasný model, ale v dnešním světě asi nepochopitelný. Začal jsem hrát tenis na úrovni krajského přeboru, později odbíjenou - jako dorostenec jsem byl v základním kádru mužů. V té době jsem i plaval, ale třífázové tréninky, zvláště později na střední škole byly příliš náročné a tak jsem se opět vrátil k volejbalu. V zimě jsem se věnoval sjezdovému lyžování, na medicíně jsem pak jezdil VŠ ligu. S otcem jsem na Sečské přehradě poznal plachtění, a když se objevil windsurfing, postavili jsme jedno z prvních prken na přehradě a pokoušeli se pochopit, jak vlastně funguje. Surf mne držel mnoho let, dokud jsem nepoznal golf, tomu jsem propadl a provozuji jej dosud.  Zní to až neuvěřitelně, ale v době, kdy nikdo z nás neviděl golfovou hůl, o technice hry a pravidlech nemluvě, jsme se rozhodli vybudovat hřiště v Mostě a také jsme jej na výsypce svépomocí postavili. Funguje stále.

Když se tak ohlédnu na naše možnosti seznamovat se s jednotlivými druhy sportů a porovnám je se současným stavem, je mi snad i líto,že přístup dětí ke sportování je nyní tak komplikovaný, drahý a pro některé snad i nedostupný.

Zajímáte se o kulturu?

Asi je to všechno otázka investovaného času a toho mám pohříchu stále méně. Krátce po studiích jsem chodil často do divadla, musím  říci, že spíše na malou scénu - byla to éra Semaforu, Rokoka . Pokud jsem navštěvoval velkou scénu, tedy spíše  balet,či operu. Tomu jsem zůstal věrný dosud.

Na studiích jsem ve filmovém klubu shlédl všechny Bergmanovy filmy, líbil se mi Visconti, ale i Forman. V současné době pak Hřebejk. S jistou dávkou nostalgie si pouštím filmy s Belmondem, Delonem, Dustinem Hofmanem, Robertem Redfordem. Hudbu vnímanou jako kulisu mohu poslouchat jakoukoliv, přiznám se, že té moderní v celé šíři žánrů již nerozumím. Pokud jdu na koncert nebo mohu-li si vybrat, dávám přednost spíše vážné hudbě. A tady jednoznačně Chopinovi, ale mám rád i Griega, Sibelia, Čajkovského, Brahmse.

A co knihy? Stíháte číst?

Vždy jsem hodně četl a  čtu,ale bohužel je toho daleko více, co jsem ještě nestihl a asi už nestihnu. Hlubokou brázdu ve mně vyryl Dostojevský, Kafka, Robinson Jeffers, mohu-li jmenovat aspoň některé. V poslední době jsem pro sebe objevil Ludvíka Vaculíka. Okouzlil mne jeho jazyk, jeho schopnost vazby slov a vytváření zcela nových významů, které tyto vazby přinášejí.  A určitě ne na posledním místě Tomáš Halík.

Pane Štembero, vy máte trochu netradiční křestní jméno Sáša.

Ano, Sáša s dlouhým á. Vzhledem k obecné atmosféře let, kdy jsem se narodil, jsem se klidně mohl jmenovat Pětiletka, takže je to ještě dobré.

Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme