Evropa je pro mě nejen ekonomickou, ale i srdeční záležitostí. Něco, co máme, a zapomněli jsme na to být hrdí. Něco, co je pro nás důležité nejen v momentu, kdy se ruská vojska „dala do pohybu směrem na Západ“, nezdržující se detaily typu hraničních kamenů. Cítím, že naši možnost a povinnost dělat Evropu lepší neplníme a rád bych, alespoň o málo, tento dluh zkusil snižovat.
Po létech v komfortní pozici technokrata v centrální bance a více než 5 letech v soukromém sektoru, prolínaných četnou účastí v diskusím nad společenskými problémy, jsem se přes noc dostal, jak žurnalisté říkají, na druhou stranu barikády.
Pozici na kandidátce jsem přijal a vážím si jí. Tato má volba je připuštěním toho, že jen v pohodlné pozici vnějšího pozorovatele věci kritizovat a sám se do nich nezapojit, není fér. Stejně tak je důsledkem značného průniku mých osobních hodnot s programem Topky (a pochopitelně respektem k osobnosti pana předsedy Karla Schwarzemberga, který v tom hraje nemalou roli).
Volba Topky nebyla jen otázkou programu. Zkušenosti posledních let jsou totiž pro mě plné zklamání „ze snadných řešení presentovaných novými lidmi či stranami“. A pověstnou třešničkou na dortu je pro mě silná proevropská orientace Topky, která mi dělá radost a bez které bych tento krok neudělal.
Soutěž o místo v Evropském parlamentu pro mě není útěk do Bruselu (kam se opravdu nehodlám přesunout) a natož pak zajištění příjemného života. Jako poslanec v Evropském parlamentu bych se rád snažil dělat z Evropy lepší místo pro život. Ale hlavně mi jde o to, jak se my, občané naší země, na Unii díváme doma. Jak ji pomáháme spoluformovat a jak využíváme možnosti, které nám otvírá. Pokud by se mi povedlo posunout „směrem k Evropě“ (do které jsme před deseti lety vstoupili a tak trochu na to zapomněli) alespoň pár lidí, pak jistě nebudu tohoto životní rozhodnutí, ani přes obtíže stojící přede mnou, litovat.
19. 3. 2014
