Osobní informace
Rodinný stav: ženatý – manželka PhDr. Ursula (občanka Rakouska), 4 děti (23, 21, 19, 17 let)
Národnost: česká, Datum a místo narození: 4. 3. 1962 Plzeň
Vzdělání
1977 – 1981 SPŠ stavební Karlovy Vary, obor Pozemní stavby (maturitní zkouška)
1981 – 1987 ČVUT Praha, fakulta stavební, obor Konstrukce a dopravní stavby (titul Ing.)
2007 – Zkoušky pro myslivecké hospodáře
Jazykové znalosti
Němčina – aktivně slovem i písmem, Státní jazyková zkouška v r. 1988, Angličtina, ruština – základní znalosti
Praxe
2011 – dosud společník a jednatel Czernin Dymokury s.r.o.
1992 – 2011 restituce a správa rodinného hospodářství v Dymokurech a okolí.
1991 – 1992 Fa. Katzenberger, Gerasdorf u Vídně – projektant
1990 – 1991 Fa. Brandstetter, Vídeň – přípravář stavební výroby
1987 – 1990 Pražský projektový ústav – projektant
1987 – 1988 vojenská služba
Politické zkušenosti
1998 – 2002 místostarosta obce Dymokury jako nestraník za KDU-ČSL
2000 účast na týdenním semináři o komunální politice ve Winterthuru pořádaný Švýcarským helsinským výborem
Činnost v TOP 09
2013 – dosud člen KV Středočeského kraje
2013 – dosud člen RV Nymburk
2013 – dosud předseda MO Městec Králové
2011 – 2013 člen předsednictva KV Středočeského kraje
2011 – 2013 místopředseda RV Nymburk
2011 – 2013 místopředseda MO Městec Králové
srpen 2009 vstup do TOP 09, do té doby bezpartijní
Volební výsledky
2012 – krajské volby Středočeský kraj 4,42 %, 1813 preferenčních hlasů
2010 – Senát volební okrsek č. 37 18,5 %, 8619 hlasů
Charitativní činnost
Jako člen Suverénního řádu Maltézských rytířů účast na charitativním díle tohoto řádu, předseda nadačního fondu „Lourdes“ – organizace a řízení poutí pro nemocné
Ostatní aktivity
Předseda Komory soukromých vlastníků lesa SVOL
Zájmy
Myslivost, historie, cyklistika
Moje rodina získala Dymokury do vlastnictví sňatkem v roce 1833. Působení předků zde bylo přerušeno až 2. světovou válkou, kdy byl dědeček za své protinacistické postoje uvězněn a babička byla s dětmi donucena opustit obec. Po válce nedošlo k úplné rehabilitaci. Prarodiče emigrovali do Rakouska a otec, kterému nebylo umožněno vzdělání, se uchýlil do pohraničí, kde se živil jako řidič sanitky.
Dospíval jsem v „relativním klidu normalizačních let“ a nějakou dobu se domníval, že to nejdůležitější v mém životě bude cyklistika. Mé krátké sportovní kariéře snad vděčím za určitou houževnatost. Tato epizoda však byla přerušena nemocí a já se k závodění nevrátil. Díky tomu jsem se začal vážně věnoval studiu, které mi bylo umožněno.
Postupně jsem si uvědomoval, že nežiji v kraji, do kterého patřím. Kontakt s mým dědečkem, kterého jsem od r. 1977 směl v Rakousku navštěvovat, tento pocit posílil. Stále mám před očima obraz nešťastného starého muže v cizí zemi, který se, zvláště v posledních letech svého života, duchem do zdejšího kraje stále vracel.
Už během mého technického studia jsem se intenzivně zabýval hledáním odpovědi na otázku, proč žijeme v takovém politickém systému. Můj úmysl emigrovat se postupně obracel v přesvědčení, že můj životní osud se bude ubírat jiným směrem než dědečkův. Rok 1989 pro mě byl obrovskou satisfakcí.
V tomto období jsem se ve Vídni seznámil s manželkou, která je vzděláním historička. Po sňatku v roce 1990 jsem bydlel u manželky ve Vídni, zatímco Dymokurům se věnoval otec. Mne sem povolal v r. 1992 a manželka se přestěhovala se mnou. Rychle si zvykla na náš kraj a naučila se výborně česky, ostatně měla jako pravá Vídeňačka moravskou babičku.
V r. 1998 jsem byl místní organizací KDU-ČSL požádán o kandidování do místního zastupitelstva. Díky tehdejší situaci v obci jsem se stal místostarostou. V té době jsem i chvilku váhal, zda do této strany nevstoupit. Tuto myšlenku jsem zavrhl po rozhovoru s tehdejším předsedou KDU-ČSL. Na mou otázku: proč se v Čechách Lidová strana stále definuje jako středová, když jinak v celé Evropě je stranou konzervativní (za hlavní prvky konzervatismu jsem tehdy označil tradici a odpovědnost), mi pan předseda odpověděl, že se jedná pouze o hru se slovíčky a nemá smysl se tím zabývat. Bylo mi jasné, že tato strana mě nepotřebuje.
Po letech se zrodila strana, která má tyto zásady – tradice, odpovědnost, prosperita – i v názvu. Usoudil jsem, že do této strany vstoupit musím. Má regionální organizace mě později vyzvala ke kandidatuře na senátora za okrsek Jičín – Nymburk.
Na jednu stranu se domnívám, že mě rodinné hospodářství zaměstnává dostatečně. Na druhou stranu jsme od restituce udělali takový pokrok, že toto hospodářství už nevyžaduje moji stálou přítomnost. Ozývá se ve mně zděděné vědomí odpovědnosti pro tuto zemi něco vykonat.
