Hrdí partneři našich hvězd

Při pohledu na dobíhajícího Martina Koukala při štafetě ve Vancouveru jsem nepotlačoval dojetí. Zážitek to byl nádherný. Díky kluci!

Jako volnočasový běžkař jsem při startu nedávného veřejného závodu jen tiše záviděl kolegovi reprezentační kombinézu, kterou jsem znal z televize. Lyžařské kombinézy zatím ještě nejsou plné reklam ve srovnání s cyklistickými. Možná sponzoři nemají z důvodu nemasové popularity o reklamní plochy na kombinézách takový zájem. A tak jediná dvě loga jsou i přes relativně malý rozměr patrná. Obě patří státním firmám. České dráhy i ČEZ mohou být opravdu hrdým partnerem našich lyžařů. Ale mají opravdu být na co hrdí? Marketingové náklady ve výši 343 mil. korun, které loni utratily Dráhy, jsou složeny právě z takových nákladů.

Jako manažer mající na starost soukromou firmu, jsem v minulosti často přemýšlel, kdy je a kdy není reklama efektivní. I když jsem nadšený sportovec a klukům velmi fandím, nikdy bych neutratil firemní prostředky za podobnou věc. Nevěřím, že někdo získá lepší mínění o ČEZu či Českých drahách díky těmto nášivkám. Těžko to někoho bude motivovat k použití vlaku jako dopravního prostředku nebo k výměně elektřiny za plyn pro vytápění. Spíše ve svém okolí slyším, že by za tyto peníze měly jmenované společnosti zlevnit, nebo jako v případě ČD zkvalitnit, své služby.

Chápu tedy tuto reklamu jako suplování role státu při financování sportu. Kvůli mediální pozornosti je pro politiky vděčné se ochomýtat kolem našich hvězd. Když poté za nimi přijdou sportovní manažeři s žádostí o prostředky, zajistí je tím nejjednodušším způsobem - uplatní svůj vliv na jimi dosazené lidi ve státních podnicích.

Jako sportovec bych měl být rád, že se najde řešení na zalepení díry po Sazce, která díky nesmyslnému rozhodnutí jednoho megalomana o stavbě haly není schopna plnit svou roli ve financování sportu. Nejsem rád. Vidím tato i jiná loga (Lesy ČR) příliš často na projektech, které opravdu samotnému hlavnímu byznysu státních firem nepomohou a mohu se jen domnívat, co vše je skryto v marketingových nákladech těchto firem.

Jako daňový poplatník bych uvítal ucpání všech děr ve státních financích, tedy i ve financích státních podniků. Stát by měl jasně definovat co lze uznat jako marketingový náklad firem svěřených mu do péče, protože skutečnými majiteli jsme zde my, voliči. Vzhledem k tomu, že státní firmy mívají dominantní postavení ve svých oborech, považuji prakticky veškeré náklady na marketing za zbytečné.

Zájem systémově řešit financování sportu a kultury asi příliš není a situace s možností uloupnout něco ze státního je určitě příjemná řadě lidí, kteří jsou v tuto chvíli u moci.

Jsou daleko závažnější problémy (např.naprosto neudržitelný systém sociálních dávek), ale i tyto drobnosti je třeba vidět, mluvit o nich a hledat řešení, protože tisíckrát málo dělá mnoho.

Ing. Pavel Richter