Referendum ANO či NE

Nedávno vyšel průzkum, dle kterého si většina národa přeje referendum. Jaká je tedy úloha referenda v demokratickém státě? Referendum je prostředek přímé demokracie, jež je založen na hlasování voličů o konkrétní otázce, jeho prostřednictvím se přijímá rozhodnutí. Referendum může mít celostátní i místní charakter. V ústavních důsledcích je referendu přiřazována dokonce vyšší síla než zákonu.

Co je však důležité, referendum se rozděluje na rozhodovací a konzultativní. V referendum rozhodovacím se projevuje vůle lidu a toto rozhodnutí má velkou sílu. Referendum konzultativní má však pouze doporučující charakter a nemá žádný právní důsledek. Zastupitelé se jím můžou a také nemusí řídit. Referendum je prostředkem přímé demokracie, tj. projevení vůle lidu. Legitimita takovéhoto rozhodnutí lidu je upřednostňována před rozhodnutím lidu v systému zastupitelském, jelikož v zastupitelském systému se projevuje vůle zastupitelů nikoli vůle lidu (aby zastupitelský systém byl funkční, tak musí vůle zastupitele a vůle lidu mít společný základ). V referendu lze nastolit mnoho typových problémů:

1. Referendum k vyjádření důvěry orgánu nebo funkcionáři;
2. Referendum k řešení rozporů ústavními orgány;
3. Referendum k významným mezinárodněprávním otázkám;
4. Referendum týkající se plné nebo částečné změny ústavy tj. přijetí, změny nebo zrušení zákona což je asi nejdůležitější typový problém.

Referendem se často přijímá nová ústava, což je asi největší (nejlegitimnější) přijetí ústavy. Referendum je tak závěrečnou etapou v procesu ústavních změn. Referendum v systému zastupitelské demokracie čelí mnoha nesnázím. které jsou právě zastupitelským systémem, ale referendum o ústavě i zde má své opodstatněné místo. Dá se říci, že v demokratické společnosti lze legitimně přijmout ústavu pouze dvěma způsoby a to buď ustanovením ústavodárného shromáždění, nebo referendem, tj. projevením vůle celého národa.

Dalším problémem spojeným s referendem je, kdo jej vyhlásí. Existují prakticky dvě možnosti. Tou první je, že referendum může vyhlásit pouze zákonodárná nebo výkonná moc státu (případně obojí), tou druhou variantou je lidová iniciativa. Obě varianty mohou existovat i vedle sebe, což je příklad Švýcarska. Lidová iniciativa znamená, že určitý počet občanů (např. 50 000) vyvolá hlasování a v referendu se projeví vůle lidu.Pozitivní základ referenda vidím v těchto bodech:

1. Vyšší legitimita rozhodnutí než rozhodnutí zastupitelů;
2. Vyjádření vůle lidu
3. Přímá účast lidu na správě státu (což je základem demokracie);
4. Kontrola a případná revize zastupiteli navrhovaného zákona či společenského problému (např. na místní/obecné úrovni).

Negativními důsledky je finanční a logistická náročnost, ale aby se národ mohl považovat za demokratický, musí se podílet na správě státu. Čím přímější demokracie je, čím více je lid zapojen do správy státu a více může do takovéto správy zasahovat a ovlivňovat ji, tím je demokracie zralejší a ryzí.

Na závěr musím podotknout, že problém referenda je velmi široký a měl by se stát tématem k diskuzí nejen na politické scéně, ale napříč celou společností. Rizika spojená s referendem se dají upravit v ústavě. Síla referenda v rukou nezodpovědné společnosti může vést ke katastrofě a úpadku celého systému. Otázka zní: Jsme připraveni přijmout takovouto odpovědnost? Jsme připraveni podílet se demokraticky na správě státu, hájit demokracii, svobodu a naše práva, nebo se naše mysl ubírá k despocii, k tyranii, k populistickému vůdci, který prý vyřeší všechny naše problémy a stačí ho jen slepě následovat?