V pondělí 4.8.2014 neschválila Rada městské části Praha 2 návrh na udělení čestného občanství Františku Krieglovi. Důvodem bylo zejména jeho angažmá při komunistickém puči v únoru 1948.
V pondělí projednávala Rada MČ Praha 2 návrh kulturní komise na udělení čestných občanství naší městské části. Navržen byl i František Kriegel, rozporuplná postava komunistického období našich dějin. „O tomto soudruhovi se vždy hovoří zejména v souvislosti s jeho odmítnutím podepsat v srpnu 1968 tzv. Moskevský protokol. Méně už o jeho působení ve funkci politruka štábu Lidových milicí v únoru 1948 a náměstka ministra zdravotnictví na počátku padesátých let, kdy se spolupodílel na likvidaci lékařských komor a soukromého sektoru ve zdravotnictví. Demonstrativní, byť odvážný čin ze srpna 1968, v mých očích nerehabilituje Františka Kriegla za jeho aktivní podíl na instalaci zrůdného komunistického režimu“, uvedl místostarosta Otto Schwarz.
Václav Havel v Listech číslo 2 z roku 1988 k osobě Františka Kriegla uvádí:
„Tragické rozpětí - aspoň v mých očích a mému pocitu /.../ - dává jeho osudu to, že nejen jeho svědomí, ale i jeho víra byla vždy pravá, autentická a poctivá. ...všechny kompromisy, které v něm musely tyto dvě protichůdné mohutnosti v různých dobách spolu uzavírat, byly /.../ vnitřně autentické, opravdové a poctivé.
Mnohdy však byly také asi nešťastné a zhoubné... Právě to však, že tyto kompromisy - bez ohledu na míru své konečné prospěšnosti či zhoubnosti - nikdy nebyly dílem zištného kalkulu, ale dílem člověka ve všech směrech opravdového a vždy vnitřně integrálního, zakládá podle mého mínění tragičnost Krieglovy postavy.
Jen si uvědomme, jen se do toho pokusme vžít: Čestný muž nesnášející křivdu a bezpráví - a zároveň komunista, tedy člověk oddaný straně, která páchá tolik různých křivd a bezpráví. Jak si zachovat svou víru a zároveň nesloužit zlu? Muž chtějící pomáhat lidem konkrétně a hned a tady - a zároveň muž identifikující se s ideologií, která je schopna jakékoli přítomné zlo ospravedlňovat utopickou vizí zářných zítřků kdesi v nedohlednu. Muž věřící bytostně v rovnost všech lidí - a zároveň komunista, tedy příslušník strany, která si nárokuje pro své členy jakési vyšší postavení, než mají všichni ostatní.
Tento člověk to nemohl mít lehké - ani v sobě, ani se svoji stranou. A skutečně: tak jako mnoho jiných poctivých komunistů měl s ní trvalé potíže: špinila ho za jeho statečný boj ve Španělsku, persekuovala ho v padesátých letech, v roce 1969 ho vyloučila a až do smrti všemožně pronásledovala, aby nakonec ukázala celou hloubku své ubohosti, když mu znemožnila důstojný pohřeb.
Přesto se nikdy své socialistické víry nevzdal.
Tragickému rozporu mezi ní a svou lidskou přirozeností čelil mnohaletým úsilím o relativní zlidštění komunistického systému a posléze svou identifikací s konceptem demokratického socialismu. Ale i tento kompromis musel zůstat tragicky rozporný: což je skutečná demokracie slučitelná s principem předem a natrvalo mocensky garantované vedoucí role jedné politické ideologie a jedné politické strany? Anebo naopak: což lze v podmínkách vskutku svobodné soutěže o moc jednou provždy zaručit, že hospodářství bude organizováno jediným a předem určeným způsobem?
Chtěl jsem o tom všem s ním někdy upřímně a podrobně mluvit. Ještě na Ruzyni 1979 (poté, co mne přišel povzbudit na pohřeb mého otce, kam mne odvezli) jsem si spřádal plán, že ho s paní Rivou pozvu hned po svém návratu na dlouhou debatu a na všechno se vyptám. Nestalo se to: při přestávce našeho odvolacího soudu mi má spoluobžalovaná Otka Bednářová pošeptala, že nedávno zemřel...“
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TOP 09 Praha 2
MUDr. Otto Schwarz, zástupce starostky MČ Praha 2
schwarzO@p2.mepnet.cz
T: 601357091
Mgr. Albert Kubišta
předseda regionální organizace TOP 09 Praha 2
albert.kubista@pha.top09.cz
T: 731439764
