Podleský rybník

Rybník vznikl v 16. století jako součást celé série rybníků, vodních ploch, kanálů a stok na Říčanském potoku. Po třicetileté válce došlo k výraznému poklesu obyvatelstva v okolí a celý systém zchátral, neboť nebyl kdo by jej udržoval. Podleský rybník vděčí za své zachování především své velikosti, která činí 14 hektarů.

Renesanci přineslo rybníku 20.století, které znamenalo mimo jiné zájem lidí o koupání a tak vznikl nápad na zřízení koupaliště a říčních lázní. Správa místního velkostatku nebyla tomuto záměru příznivě nakloněna a tak lázně vznikly až po zrodu republiky v roce 1919. V témže roce si za své letní sídlo zvolil tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk zámek v nedalekých Kolodějích, odkud často vyjížděl po okolí, například též právě k Podleskému rybníku.

Dnes už by Podleskému rybníku a okolí nikdo tuto slavnou historii nehádal. Okolí rybníka je zpustlé, zarostlé a těžko průchodné – včetně zříceniny mlýna, který sloužil až do 50. let minulého století. Za úzkým pruhem dřevin následují prašná pole a nesečené louky. K rybníku se tak dnes stahuje především málo přizpůsobivá mládež se spreji, ke koupání je vzhledem ke znečištění rybníka třeba nutná dávka odvahy. Nejinak tomu je i letos, kdy už v jarním období plavaly ryby na hladině „břichem vzhůru“.

Problém Podleského rybníka a jeho okolí není ale samozřejmě záležitost letošního roku, ale problém mnohaleté systematické ignorace dotčených orgánů starat se o tento kus přírody se zajímavou historií. Uhříněveským občanům možná stačí ke spokojenosti tzv. „Obora“, myslím ale, že by nám v Praze mělo jít o zachování každého kousku zeleně, zvlášť zde, kde je v bezprostředním okolí tolik skladů a průmyslových areálů, jenž nemají v zeleni žádný protipól.