Z celého průběhu zasedání čišela nervozita členů místní ODS z toho, v jakém stavu se jejich strana nachází a především jakou má momentálně důvěru mezi Pražany. Od starosty Vodrážky zřejmě padl rekord v počtu uštěpačných poznámek na chování opozice. (Je smutné i poučné vidět, jak dopadla strana původně s relativně dobrou vizí a programem. Všechno je ale o lidech. Pokud přátelé z ODS hledají konkrétního viníka své současné situace, doporučuji pohled do zrcadla.)
Při projednávání rozboru hospodaření za první tři čtvrtletí roku 2013 Kateřina Helikarová za náš klub vznesla dotaz, jaký je reálný stav financí městské části s ohledem na naplánované investice, skutečné prostředky k dispozici a nutné dlouhodobé výdaje na provoz. Ukazuje se totiž, že peníze za prodej bytů jsou již spotřebovány na investice již uskutečněné nebo naplánované. Současně s provedenými investicemi ale vznikají náklady na jejich provoz. Ten se běžně dotuje právě z prostředků získaných z prodeje majetku. Doposud se v pojídání tohoto koláče postupovalo bez rozmyslu. Bude-li městská část v takovém hospodaření pokračovat, čeká nás všechny brzy nepříjemné vystřízlivění. Je otázkou, kdo bude krizovou situaci řešit a vysvětlovat oprávněně naštvaným občanům.
Starosta David Vodrážka zvolil na dotaz Kateřiny taktiku otevřených dveří (otevřu, nechám projít, zase zavřu a pak dělám jakoby nic), neb ani nemohl rozumně reagovat s něčím, co by dávalo jen trochu smysl. Podobnou taktiku, často doplněnou „vtipnou“ poznámkou na účet opozice, pak vůči našim příspěvkům volil v průběhu jednání ještě mnohokrát.
Dlouhá diskuze byla v bodě projednávajícím rozpočtové změny. To je poměrně standardní institut, kdy je potřeba každou odchylku od původního rozpočtu zaznamenat, patřičně zařadit a vzít v zastupitelstvu na vědomí. O konkrétních rozpočtových změnách použitých (či promrhaných) prostředků rozhoduje rada městské části, bez ohledu na výši této částky. Náš klub se dlouhodobě snaží prosadit, aby částka, o které může rada samostatně rozhodovat bez zastupitelstva, byla rozumně omezená. Zatím neúspěšně, takže rozpočtovými změnami se v radě rozhoduje o částkách zcela mimo měřítka - a také zcela mimo smysl institutu rozpočtových změn (má usnadnit rozhodování o nakládání s financemi v běžných situacích a v omezeném rozsahu tak, aby samospráva byla přiměřeně akceschopná).
Diskuze se tentokrát hodně točila kolem efektivního zadávání a využívání studií. Konkrétně nás zajímal i smysl zadání studie o stavu bydlení a o rozšíření odstavných a parkovacích stání. Ústy Jakuba Lapáčka jsme vznesli zdánlivě nevinný požadavek na detailnější zdůvodnění jedné studie v ceně cca 1,5 mil. Studii na parkování zadal zástupce starosty pan Mareček (ČSSD) a z průběhu diskuze v nás utvrdil dojem, že zřejmě nevěděl proč. Smutné, že.
Při diskuzi bylo jakoby mimochodem zmíněno, že v uplynulém období městská část získala 321 milionů z EU na financování nejrůznějších projektů. Obratem nás samozřejmě zajímalo upřesnění období i projektů a také to, kolik městská část musí vynakládat na spolufinancování. Zajímavé samozřejmě je, kolik pak stojí zajištění již hotových projektů i v následujících letech, tedy provoz, údržba a obnova. Dotaz na období byl zodpovězen obratem – jedná se o období od 2006. Zbytek se dozvíme v písemné odpovědi.
Hodně dlouho jsme diskutovali v bodě číslo 6 o investici do parkovacích míst v ulici Bellušova a Zázvorkova (v blízkosti haly Lužiny). Pro investici jsme nakonec hlasovali, protože situace s parkováním je v této oblasti kritická, což ovšem platí o mnoha dalších místech v naší oblasti. Velké výhrady ale máme k ceně. Prostě cena od 250 do 280 tisíc za parkovací místo ve volném prostoru nám přijde nepřiměřená. Přítomný občan z ulice Zázvorkova a zastupitelka Vítková s bydlištěm tamtéž by ale zřejmě souhlasili i s cenou násobně vyšší. Myslím, že bychom se všichni měli naučit myslet na naši městkou část jako na celek a v souvislostech. Když někde investujeme neuvážlivě, zbude nám méně na ostatní potřebné investice. Pokud se všichni budeme takto chovat podle pravidla „bližší košile než kabát“, brzy nám jednoduše nezbude ani na tu košili.
Dalším zajímavým bodem bylo projednávání přidělení příspěvků z peněz získaných za hazard, tedy bod č. 8. Kritizovali jsme dvě věci. Jednak nám z principu vadí, že takto získané peníze jsou přidělovány ve zvláštním režimu mimo grantový systém. Jinými slovy to znamená, že peníze dostane pouze ten „připravený“, nebo spíše lépe informovaný zájemce. Nechám na laskavém čtenáři, aby si souvislosti domyslel. Za druhé nás překvapilo, že rada městské části v případě takto darovaných financí subjektům SK Hala Lužiny a HC KERT PARK Praha v navržených smlouvách neuvažovala stanoviska finančního výboru, která určovala podmínky pro přidělení. V průběhu jednání se toto úpravou usnesení vyřešilo.
Bod č. 22 – zpráva o plnění usnesení zastupitelstva. Kontrolu plnění zastupitelstva má na starosti kontrolní výbor. Kontrolní výbor naší městské části vede člen strany KSČM (Jan Zeman), která se chová v průběhu celého volebního období jako velmi loajální člen koalice. Od doby, kdy se podařilo do kontrolního výboru prosadit člena našeho klubu Jakuba Lapáčka, jsou zasedání výboru poněkud bouřlivější a mají mnohé zajímavé výstupy, které už koalici nedělají takovou radost jako dříve. Tato situace ve výboru se samozřejmě obdobně promítá do jednání zastupitelstva. Předseda výboru, komunista Jan Zeman, je ve své dvojí roli jako na trní. Jednak by rád, jako doposud, vděčně přijímal přízeň starosty za bezzubá, nebo spíš podlézavá vyjádření. Na druhou stranu si uvědomuje, že aktuální stav je dočasný a především že Jakub Lapáček obvykle ví, o čem mluví, když kritizuje nějaké pochybení v činnosti současné rady a koalice. Tentokrát se spor vedl především o to, jestli vedoucí odboru školství měl právo zcela bez projednání v zastupitelstvu změnit parametry zakázky na audiovizuální techniku do škol.
Tvorba Metropolitního plánu (bod č. 25) není pro městskou část oříšek, ale pořádný ořech. Výsledky dosavadního přístupu místních „vládců“ jsou dobře patrné na několika příkladech: perla moderní architektury budova Siemensu „Diamant“ nádherně vylepšující panorama Stodůlek na západní straně města; současné spory ohledně rekonstrukce a „dostavby“ obchodního centra Lužiny; využití/nevyužití, množství a charakter všech obchodních center v naší oblasti – od těch menších po ta gigantická; dvojčata u Velké Ohrady; všemožná kasina a herny. K tomu je třeba dodat, že i přesto se v naší městské části událo v této oblasti mnoho dobrých počinů – jako například řešení centrálního parku. Cena za to dobré a poměr dobrého vůči pochybnému mě ale naplňuje spíše smutkem než jásavou radostí. Je tedy pochopitelné, že tvorbu nového Metropolitního plánu považujeme za příležitost změnit obvyklé nahlížení na náš společný prostor. Chceme své okolí přizpůsobit našim potřebám a zájmům, nebo se chceme ve svém prostředí neustále přizpůsobovat zájmům, obvykle výhradně ekonomickým, někoho jiného? Samozřejmým požadavkem je, aby se na úvahách o budoucí podobě mohli podílet všichni, nejen vybraná skupina vyvolených.
Vojtěch Šeferna
