Komunitní politika bydlení: slušnost a vzájemný respekt v nájemních vztazích

Diskuse o tom, nakolik má stát regulovat vztahy mezi majiteli bytů a nájemníky, je v naší zemi politickým evergreenem a existuje jen málo témat, která vzbuzují tolik emocí. Zákon o jednostranném zvyšování nájemného přijatý v roce 2006 umožnil, aby se během přechodného období úroveň „regulovaného“ nájemného poněkud posunula směrem k tržním hodnotám, nicméně po jeho uplynutí opět zamrzne. Pronajímatelé – chtějí-li se dostat na tržní úroveň – musí přesvědčit nájemníka, aby se zvýšením nájemného dobrovolně souhlasil (nebo se obrátit na soud). Ve většině případů (jedná se o více než 400 tisíc bytů) skončí možnost jednostranného zvyšování již letos, a jak naznačují zprávy z médií, nelze předpokládat, že vyjednávání mezi majiteli a nájemníky bude mít hladký a bezproblémový průběh.

Stejnou situaci lze za dva roky očekávat i v Praze (a dalších městech, ve kterých bylo přechodné období prodlouženo do konce roku 2012). Ačkoli se nejedná přímo o problém komunální politiky, je třeba počítat s tím, že mnozí občané se budou obracet na své radnice s dotazy, stížnostmi či požadavky na nalezení (či „přidělení“) levnějšího bytu nebo přímo poskytnutí finančního příspěvku. Vedení radnic budou muset zaujmout jasný postoj, jaké formy pomoci jsou v jejich možnostech, a jaké nikoli, a tento svůj postoj také před veřejností obhájit.

Dnes jsme svědky toho, že městské části pojaly svou bytovou politiku jako rozhodování o tom, který nájemník dostane od radnice občasný dárek či zda v obecních bytech před volbami zvýšit či nezvýšit nájemné. Jako konzervativní strana můžeme tento přístup respektovat, ale rozhodně s ním nemůžeme souhlasit.

Městské části nemohou ovlivnit, za jakou cenu budou majitelé svůj majetek pronajímat, mohou však přispět k tomu, aby v nájemních vztazích vládla korektnost a vzájemný respekt. Z tohoto důvodu TOP 09 na Praze 1 zařadila do svého programu zavedení institutu bytového ombudsmana, který – bude-li požádán – v případě konfliktu pronajímatele a nájemníka pomůže nalézt oboustranně přijatelné smírné řešení. Jeho úkolem nebude v žádném případě autoritativně rozhodovat (to přísluší výlučně soudu), ale zajistit, aby obě strany spolu jednaly slušně, bez nátlaku a s vědomím vzájemných práv a povinností.