O důchodové reformě se mluví od počátku tisíciletí, ale kromě jednoho vzápětí zrušeného pokusu se nezměnilo prakticky nic. Z našich platů odvádíme 31,5 % sociálního pojištění a jedinou na oplátku poskytovanou jistotou je, že reálná protihodnota, kterou nám stát v našem důchodovém věku poskytne, bude mnohem nižší, než jakou poskytuje stávajícím důchodcům.
Bohužel dosahujeme maximální shody napříč spektrem, že máme problém, protože počet přispěvatelů do systému klesá a počet vyplácených roste. Ale to je zatím jediná shoda, kterou máme. Zájem o reformu ani není, protože její výsledky se objevují někde za horizontem, kdy už tu nikdo ze současné politické reprezentace nebude.
Je pak velice složité nalézat nějakou reálnou politickou dohodu ve vlastní straně, natož napříč spektrem. Přesto ji potřebujeme, abychom dokázali snížit budoucí závazky státu, zvýšit reálné příjmy současných pracujících a snížili jejich závislost na státním průběžném pilíři.
Jedno z možných řešení je rovný důchod. To znamená úplné odebrání zásluhovosti z prvního pilíře, který by se stal ryze solidárním a kouzelně jednoduchým. Nepotřeboval by žádný úřednický aparát. Protihodnota by byla jasná a srozumitelná. Kdyby tento první pilíř garantoval budoucím důchodcům 25 % průměrné mzdy, sociální pojištění by mohlo klesnout na pouhých 20 %. Naše disponibilní příjmy by narostly a byli bychom schopni využít je ke svému důchodovému zajištění způsobem, který uznáme sami za vhodný. Má to svá ale.
Od jakého ročníku by se měl nový důchodový systém uplatňovat? Jak zaplatit dojezd toho starého? Změníme systém skokově nebo v krocích? Pokud bychom navázali částku na průměrnou mzdu, měly by důchody klesat během recese? Neměl by systém také oceňovat zásluhy za vychované děti? S dětmi je to ošidné, jednak je zvýhodňujeme v daňovém systému a jak k tomu přijdou ti, kteří děti mít prostě nemohou?
Z možných variant mě zaujala možnost, aby část sociálních odvodů dětí přímo navyšovala důchody rodičům. Nejen, že to motivuje k tomu mít děti, ale také mít děti dobře vzdělané, dobře vychované a úspěšné. Jenomže co když se tyto děti rozhodnou žít mimo Českou republiku a žádné pojištění zde platit nebudou?
V revoluční reformu důchodového systému moc nevěřím, spíše v jeho evoluci. Je tam příliš mnoho otázek, na jejichž zodpovězení není pravděpodobně shoda. Mohla by se najít shoda na tom, že sociální pojištění o pár procentních bodů klesne. Možná dojde k zatraktivnění podpory vlastního důchodového spoření. A budeme zkrátka upravovat parametry prvního důchodového pilíře tak, aby se to dalo ještě utáhnout. Není to scénář nejlepší, ale nejpravděpodobnější.
TOP09 by měla podpořit každý alespoň dílčí reformní krok, který posílí osobní odpovědnost za vlastní budoucnost, umožní snížit vysoké odvody a zvýší odolnost systému vůči demografii a hospodářskému cyklu. Snad se nám tak podaří postupně přiblížit takovému systému, který si představujeme jako ideální.
Martin Procházka
člen expertní komise TOP 09
