Řecko je zpět na předních stránkách světových médií. Roztržka mezi řeckou vládou a státy eurozóny, které mají pro Řeky nezbytné peníze, se zdá být konečně zažehnána. Je tomu však pouze pár dní, kdy se zdálo, že jsou kolaps Řecka a změna složení eurozóny na spadnutí. Grexit však není dobrým řešením. Přečtěte si, proč by nebylo dobré nad Řeky lámat hůl.
Pro řešení problémů jsou nástroje
Unie má dnes systém pro řešení ekonomických obtíží, které eurozónu a Řecko zasáhly. Jde třeba o fond Evropského stabilizačního mechanismu nebo zpřísněná rozpočtová pravidla. Díky tomu se výrazně snižuje možnost, že by se řecké problémy šířily dál dovnitř Unie.
Řekové už ukázali, že si umí poradit
Minulá řecká vláda konečně začala provádět reformy a hned byly vidět výsledky. Ekonomika začala růst a rozpočet vykázal primární přebytek. Vláda snížila schodek rozpočtu z úrovně kolem 10 % na loňských 3,5 % HDP. Pokud by se takové snížení odehrálo v České republice, byl by to pokles deficitu o zhruba 250 miliard korun. Nová vláda premiéra Tsiprase bohužel začala rozpočet zhoršovat a nasměrovala ekonomiku k recesi.
Řecká krize je především krizí bank
Když začalo hrozit, že Řecko nevyjedná nezbytné půjčky, Evropská centrální banka zastavila podpůrné úvěry pro řecké banky. Ekonomika stála před krachem díky kolapsu bank a věřitelé před rizikem, že peníze, které poskytly Řecku na cestu ven z krize, už nikdy neuvidí.
Je to vláda Syrizy, kdo krizi zhoršil
Hned na začátku její vlády se začala řecká ekonomika zhoršovat. Vrcholem pak bylo rychle svolané referendum, které mělo posílit mandát vlády k odmítnutí úspor a reforem podmiňujících půjčky. Díky tomu se pozice Řecka vůči věřitelům výrazně zhoršila.
Prohlášení o Grexitu jsou jen výsledkem tlaku na politiky
Zmírňování podmínek úvěrů, laxnost řeckých reforem a sílící odpůrci podpory Řecka dostali politiky, kteří měli rozhodnout o poskytnutí nových peněz, pod tlak. Když se k tomu přidala odbojná až agresivní rétorika Tsiprasovy vlády proti věřitelům, začalo mnoho politiků mluvit o Grexitu.
Je Grexit doopravdy ve hře?
Pro (řecký) odchod z eurozóny neexistuje právní postup. Je navíc sporné, zda by k němu eurozóna mohla Řecko donutit. Pokud by krize pokračovala, hrozil by kolaps řeckých bank, protože by je přestala financovat Evropská centrální banka. To by vedlo k nesplácení závazků vládou a postupně by nastal právní chaos.
Drachma Řecko nezachrání
Když naprosto zkolabuje finanční systém a schopnost vlády platit své dluhy, těžko může dojít k nastartování dalšího ekonomického růstu. Důvěra věřitelů, kteří byli jediní ochotní Řecku půjčit, by byla zničena. Řecku už by na nový začátek nikdo nepůjčil. Země by po svém odchodu z eurozóny přišla o eura ve svém rozpočtu a musela by se pravděpodobně vrátit k drachmě. O tuto „novou měnu“ by však Řekové, ani nikdo jiný nestál.
Věřitelé by přišli o většinu svých peněz
Ekonomika stojí důvěře věřitelů ve schopnost dlužníka mu peníze vrátit. Pokud by Řecko zkolabovalo, věřitelé by přišli o podstatnou část svých peněz, což by mohlo otřást mezinárodními trhy jako takovými. Kolaps Řecka však není nezbytný. Dnešní úvěry by Řekové mohli postupně splácet, budou-li splátky rozloženy, úroky budou nízké a tamní ekonomika začne růst při vyrovnaném rozpočtu.
EU hraje s Řeckem o svůj osud
Způsob řešení řecké krize napoví, jak se bude vyvíjet EU a eurozóna. Pokud Unie selže v jednodušší řecké krizi, oslabí to šanci na řešení mnohem větších problémů. Řecká krize tak souvisí s „trvalostí“ Unie a způsobem řešení problémů, které se před ní otevírají. Vznikne-li dnes možnost řízeného bankrotu člena Unie, bude se v budoucnu zvažovat, koho nechat zbankrotovat a komu pomoci. Budeme pak svědky nejistoty ohledně důvěryhodnosti zemí, pevnosti složení eurozóny i samotné Evropské unie.
Zbankrotované státy by nemohly rozhodovat o celé Unii
Účast zástupců zbankrotované země na rozhodování Unie by funkčnosti Unie rozhodně neprospěla. Od takové země bychom nemohli očekávat konstruktivní přístup při vytváření společné budoucnosti v Unii. Okolní svět proto nechápe, jak může strukturou největší ekonomiky světa, otřást potřeba půjčit pár desítek miliard svému členovi. Tím spíše, když je zvažovaná půjčka v řádu desetin procenta ročního HDP Unie.
Jak z toho ven?
Unie stojí na odpovědnosti zemí a solidaritě mezi členy. V případě Tsiprasova Řecka se tyto principy dostaly do konfliktu. Pod jeho tíhou řada politiků dospěla k názoru, že nebude-li odpovědnost, nebude ani solidarita. To však může být špatně. Za pár let by si někdo těžko vzpomněl, že za začátkem rozkladu doposud pevné Unie stála neústupnost řeckého premiéra a zásadovost některých ministrů financí.
Na řešení se musí podílet obě strany
Politici sice našli řešení, ale nejdřív je potřeba dosáhnout dvou cílů. Prvním je větší pochopení na straně Řeků, že změny dělají pro sebe a budou to oni, kdo nakonec ponese ovoce. Druhým je omezení signálů politiků věřitelských zemí, že Řecku stejně nevěří a bylo by lepší se s ním nějak rozloučit. Bez obojího bude úspěch programu mnohem hůře dosažitelný. Obojí je však potřeba. Před Evropskou unií stojí mnohem větší problémy, než je dnešní Řecká komplikace. Proto je třeba v jejím řešení uspět.
