Langšádlová: Trpělivost církví se státem může skončit

Poslanecká sněmovna začala projednávat historickou dohodou o majetkovém narovnání s církvemi. Opět jsme si mohli od kritiků poslechnout snůšku nesmyslných argumentů hraničících s demagogií. Podívejme se na ně blíže.

Podle některých církve majetek díky josefínským reformám ve skutečnosti nevlastnily, tudíž jim komunisté neměli co ukrást a my jim nemáme co vracet. Odborníci a historici však upozorňují na to, že i když stát v 18. století vlastnická práva církví poněkud omezil, nelze tvrdit, že by je zrušil či převedl na stát.

Další kritika se týká faktu, že majetek byl špatně oceněn. Prý se tak místo nevraceného majetku vyplatí přemrštěné částky, a to proto, že se cena majetku nachází nad obvyklou tržní cenou. To je sice pravda, nicméně se jedná o stejnou metodiku, která byla použita při restitucích a odškodňování fyzických osob především na počátku 90. let. Považovala bych za nespravedlivé, kdyby se vůči církvím nyní postupovalo jinak.

Je třeba si uvědomit, že církve 22 let trpělivě čekaly na majetkové narovnání. Ještě v roce 2009 jejich představitelé uznali, že vzhledem k tehdejší recesi se nejedná o jejich prioritu. O tři roky později se již vymlouvat nemůžeme. Krátkodobé výkyvy ekonomiky nemohou být výmluvou pro desítky let neřešenou křivdu. Navíc, vládní koalice chce snižovat státní dluh a zadržovaný majetek státní dluh skutečně představuje, ačkoli jej do statistik zatím formálně nezahrnujeme. Stát se také postupně zbaví závazku financovat platy duchovních, které jsou nárokové a do budoucna hrozí jejich prudký nárůst z důvodu zvyšování počtu církví.

Nelze neustále spoléhat na toleranci církví. I jim může dojít trpělivost a majetku se začnou domáhat soudně. Tady by měly skutečně velkou šanci získat konkrétní nemovitosti, neboť existuje verdikt Ústavního soudu, který upozornil na skutečnost, že nečinnost státu ve věci vyrovnání se s církvemi je protiústavní. Církve by se tedy mohly živelně obracet na soudy. Už jenom právní náklady státu na stovky či tisíce sporů by byly zbytečným vyhazováním peněz z okna. Takový postup by ale v důsledku vedl k živelnému vydávání majetku nejen státu, ale i obcí, krajů a fyzických a právnických osob.

Prosím tedy všechny kritiky, aby se lacině nenechali nést na vlně populismu. Máme nyní historickou příležitost zbavit se problému, který nás desítky let tíží jako koule na noze.