Případ kmetiněvské brutální vraždy, která šokovala celou republiku před sedmi lety, dokazuje, že je třeba zákon o věkové hranici trestní odpovědnosti upravit.
Třináctiletý chlapec se tehdy zcela vědomě a chladnokrevně dopustil sexuálně motivované vraždy na stejně staré spolužačce, čímž se sám vyřadil z kategorie „dítě“. Za zločin, kterého se podle zdravého rozumu může dopustit pouze dospělý sexuální deviant, by pachatel měl nést odpovědnost stejně „dospěláckou“, jako byl jeho čin.
Věková hranice trestní odpovědnosti nastavená dosud na 15 let má dospívající mládež chránit především před důsledky činů, jejichž souvislosti si nemusí tak mladý jedinec úplně uvědomovat. Nešťastnou náhodou může dojít k zabití při manipulaci se střelnou zbraní nebo při napodobování něčeho, co dítě vidělo v nějakém akčním filmu. Je ovšem otázka, jestli se v případě dnešní čtrnáctileté mládeže dá ještě hovořit o dětech a zdali je skutečně tak velký rozdíl v uvažování čtrnáctiletého a patnáctiletého jedince.
Diskuse o úpravě zmiňované věkové hranice není nová. Odpůrci této změny především argumentují hypotetickým příkladem, že kvůli drobné krádeži provedené z mladické nerozvážnosti se může mladému člověku zkazit celý život, protože je obtížné vrátit kriminalizovaného delikventa na správnou cestu.
V případě brutální, promyšlené vraždy by však naše společnost takové ohledy mít neměla. Vražda, jaká se udála v Kmetiněvsi, nemůže nikdy být považována za mladickou nerozvážnost a zákony ČR by měly na takovou eventualitu pamatovat.
Není možné, aby se takový pachatel mohl po skončení ochranné léčby svobodně vrátit do společnosti a žít svůj vlastní život do doby, než se jeho sexuální deviace znovu projeví.
Právo, 18. 2. 2011, Rubrika: Publicistika, Strana: 6
