Minulý týden zemřel hrdina našich dob Władysław Bartoszewski. Sotva nacisté na začátku války zřídili osvětimský tábor, byl tam jakožto mladý Polák uvězněn. Po nějakém čase se mu podařilo z toho tábora dostat ven a ihned se stal součástí polského odboje. Ani po porážce nacismu to hluboce věřící Bartoszewski neměl v poválečném Polsku lehké. Komunistickým režimem byl pronásledován a vězněn. To ho ale neodradilo a stal se významnou postavou demokratické opozice. Posléze se zapojil do vznikajícího hnutí Solidarność. Po pádu komunismu byl jedním z tvůrců novodobé polské zahraniční politiky.
Co ho ale vyznamenává nad mnohými je to, že on, který byl jedním z prvních vězňů Osvětimi a který bojoval proti Němcům za války, se stal průkopníkem polsko-německého smíření. Sehrál v tom opravdu významnou roli, a byl tudíž jak v Polsku, tak v Německu velmi oceňován. Když ale německá politička a předsedkyně svazu vyhnanců Erika Steinbachová tvrdila, že je polská vyhnankyně, tak se na ní tvrdě obořil, neboť její otec se do Polska dostal teprve s Německou okupací. Právem jí tedy odepíral, že by byla oprávněna mluvit za vyhnance, neboť nebyla z těch původních, ve Slezsku a západním Polsku usazených Němců. Vždy odpozoroval přesně, kdy šlo o pravdu a kdy o lži. Na tom mu velmi záleželo.
Naposledy jsem ho navštívil těsně po jeho devadesátých narozeninách ve Varšavě. Přiznávám, že on je jeden z lidí, u kterých jsem opravdu hrdý na to, že mě přijímal jako přítele. Byl to kromobyčejně slušný člověk, a byl-li někdo pro naši dobu morální autoritou, tak to byl právě on. Władysław Bartoszewski jako hluboce věřící člověk věděl, že láska musí nad nenávistí zvítězit, i když mezi tím stály strašné zločiny dvacátého století. Bude nám ve střední Evropě nesmírně chybět.
Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09
